Novinky
František Pon
Miluj bližního svého
Kočka to nemá lehké, když slyšíte příměry typu: je to pro kočku, nebo kočičí zlato, je vám při spojení kočičí láska určitě všechno jasné. Jenže s kočičí láskou to tak jednoduché není. Jistěže kočka neumře žalem na hrobě svého pána jako pověstný Bruncvíkův lev, natož aby přestala jíst. Kočka velice dobře ví, že něco takového není láska ale pitomost. Kočky nejspíš kategorii lásky, tak jak ji vnímáme my, ani neznají. Kočičí láska, chceme-li to tak nazývat, to je trochu dotek, přimhouřené oči, pulsující tlapky, které rytmicky vysunují a skrývají drápky ale hlavně trpělivá netečnost, s níž s vámi tráví svůj život. Na montparnaském hřbitově v Paříži sedí na jednom hrobě místo náhrobku veliká porcelánová kočka, není smutná, jako bývají při stejných příležitostech kamenné hrdličky, a přesto, že je pestře pomalovaná, není ani veselá. Prostě jenom sedí. Myslím že právě takhle vypadá kočičí láska až za hrob.